AUDIRE FLUCTUS /  fashion performance na MBPFW

V rámci Mercedes-Benz Prague Fashion Week se konala fashion performance s názvem Audire Fluctus, jehož organizátorem byl Vodafone, který se rozhodl podpořit mladé umělce a designéry a vytvořit projekt, který zkoumá technologie v současné módě a její využití. Jako garant celého projektu byla Iva Burkertová (ODIVI) a hlavní kreativní bytostí Kryštof Brůha, jako umělec a Žil J Vostalová, jako designér.

Název instalace Audire Fluctus, který je možné přeložit jako „poslouchat vlny“, odkazuje na technologii použitou v materiálech chytrého oblečení. Idea konceptu byla vytvořit funkční antiradiační oděv, který by dokázal nejen zaznamenávat a reprodukovat všudypřítomné elektromagnetické vlnění, ale zároveň nás před ním chránit. S designérkou Žil J Vostalovou, která zároveň tvoří projekt TransformerJacket a se kterou spolupracujeme pravidelně, jsme se pobavili o vnímání naší agentury a nonmodels:

1) Jak na tebe působí naši nonmodelové z agentury?
Každý z Aliens je ryzí osobnost, vycházející z kreativního prostředí. Jejich postoje k tvorbě, k sobě samému a ke světu čteme z jejich pohybů, výrazu, řeči, tak každého chápu jako autonomní bytost. To obohacuje celkový přístup nejen k člověku, ale i vztahu člověka k uměleckému objektu, když vycházím ze své praxe tak to mění i můj přístup ke vztahu těla a oděvu, kdy ho přestavám vnímat jako něco statického, raději nechám mezi nimi vztah vyplynout a pracuji s ním. Celkově se mi líbí přístup agentury při výběru nemodelů, je to nový přístup vyjadřování mladší generace. Všichni už máme dost eurocentrického diktátu artificiálních těl, nedostupných rozměrů, chceme něco “real”, něco dosažitelného, překvapivého, unikátního a svého.

2) Jak se ti s nimi pracovalo?
Vždy se mi s Aliens pracovalo skvěle, oceňuji jejich otevřenost a smysl pro dochvilnost. Obdivuji jejich pohybové nadání, spoustu z nich jsou tanečníci, což je pro mě velké plus, s takovými to lidmi je, pro někoho kdo navrhuje oděv, radost pracovat.

3) Co je pro tebe důležité ve tvém castingu na fashion shows nebo performance?
Oděv vnímám jako objekt. Není mi lhostejné obléci oděv jen tak na jakékoli tělo, chci mu propůjčit duši, dát mu nějaký postoj. Tělo je pro mě centrálním médiem, kolem kterého se oděv odvíjí, nabaluje se na něj, je zároveň nositelem konceptu, co za ním stojí. A tak si už při navrhování někoho představuji. Nesnesu statická univerzální těla, prázdné nádoby, které se dají přetavit do jakýchkoli požadovaných podob, to vyžaduje spoustu příprav. Většinou požaduji jinakost, excentričnost, nespoutanost, představivost. Až realita, pohyb toto protne a to dodá objektu tu křehkost, záhyby, objev.

4) Jak vnímáš práci s virtuálními 3D modely?
Práci s virtuálními modely v současnosti objevuji. Vnímám to jako alternativní formu prezentace. Virtuální prostor lidský model těla přetváří, fungují zde jiná pravidla a fyzično tomu podléhá. Těla se mohou duplikovat, transformovat, rozbíjet. Virtuální svět pro mě představuje jakousi prodlouženou ruku mé představivosti, dají se realizovat věci, které by ve skutečnosti byli nemožné. To se může odehrát a přitom stále zachovat osobitost jednotlivých modelů, nebo ji naopak úplně změnit. Je to volba.

Autor fotografií: Aneta Benediktova